Nothing quite measures up to his “Guns Germs and Steel” which I found opened my eyes to ideas I didn’t know existed. ( )

Diamondova nejznámější kniha Osudy lidských společností mě ve své době celkem bavila, ovšem po několika letech od přečtení si z ní nevybavím mnoho. Může to být mimo jiné i proto, že se v ní Diamond rozmáchl poněkud doširoka a jeho nejznámější dílo tak nemělo zřetelný cíl. To však v žádném případě nelze prohlásit o Světu, který skončil včera.

Vždy zpozorním, když narazím na někoho, kdo své celoživotní zkušenosti v určitém oboru či oblasti dovede přehledně shrnout do uceleného díla. Diamond, který strávil značnou část života mezi domorodými národy Nového Zélandu, mezi tyto lidi zdá se patří, a ve Světě, který skončil včera se zamýšlí, co dělají tradiční společnosti jinak než soudobá západní civilizace, a hlavně co se od nich můžeme naučit. Dokazuje, že mnoho.

Na celospolečenské rovině se nachází pár zajímavých poznatků ohledně vnímání území, přístupu k „sousedům“ a vedení válek. Kupodivu právě zde se moderní přístup ukazuje jako lepší pro zachování bezpečí jedinců. Pokud trávíte dny obavami z teroristických útoků, s nimiž s téměř stoprocentní jistotou nikdy nepřijdete do styku, jak byste si asi připadali v tradičních společenstvích, v nichž značná část populace umírá v mezikmenových bojích?

Zajímavější je však část knihy zaměřená na chování jednotlivců, protože právě zde najdeme užitečné ponaučtení. Proč například mají tradiční společnosti (a vlastně i západní do docela nedávné doby) v úctě staré lidi? Protože jejich věk je důkazem, že vědí, jak přežít. V době, v níž většině lidí nehrozí útok jaguára, se sice může zdát, že dožít se starého věku není žádná věda, ovšem i tak je jistě mnohé, co bychom se od svých rodičů a prarodičů mohli naučit. Stejně tak v otázce výchovy dětí se náš přístup liší. Zatímco v západní společnosti je zvykem děti od rodičů uměle odtrhávat, abychom zabránili růstu mamánků a papánků, v tradičních společnostech je o děti staráno s úzkostlivou péčí, dokud o ni sami stojí. Diamond dokazuje, že dříve či později se děti dobrovolně osamostatní a dospějí v sebevědomější jedince.

Diamond se věnuje i cizím jazykům, které tradiční národy běžně ovládají, ovšem pro důkazy o prospěšnosti jejich znalosti musí sahat k moderním výzkumům. Neméně zajímavá je i kapitola o výživě. Diamond se v ní zaměřuje hlavně na přebytek cukrů a soli v moderní stravě a přesvědčivě argumentuje s pomocí statistických dat o jejich škodlivosti.

Svět, který skončil včera, je sice místy trošku těžkopádné čtení, může však čtenáři přinést řadu užitečných „rad do života“. Zatímco normálně bych byl k podobnému tématu skeptický, Diamond s využitím svých zkušeností opravdu přináší řadu hodnotných návrhů. ( )

Jared Diamond's latest book examines tribal societies around the world and compares them with Western societies in several key sociological areas such as child-rearing, dealing with danger, societal violence, etc.

The way Diamond tackles his thesis is largely to posit an assertion and then quote mostly anecdotal evidence from each of a half-dozen or so tribal societies that he has made the subjects of his research. He then moves onto his next point and repeats this exercise. This approach leads to a highly repetitive read that is padded out to more than 500 pages. A more judicious marshalling of his material should have allowed Diamond to make his case in about two-thirds of this volume. The padding is made worse because Diamond clearly runs out of steam, devoting his final chapter to a discourse on nutrition that wouldn't be out of place in a book on the low GI diet. His summing-up of what we can learn from his tribal examples is extraordinarily weak and in no way justifies reading 500 pages to learn it. ( )

A little rambling, with lots of personal anecdotes. Really enjoyed the contrasting of traditional life stories with modern ones. A bit repetitive, but kind of in the way a series of conversations might be with an older friend (if the older friend was a scientist/naturalist). Some really great stories, including a near drowning from being ferried by an overloaded motorized canoe. ( )

Like Diamond's other books, this was informative and well written. However, it lacks the strong focus that make Guns, Germs, and Steel and Collapse great. What allowed those books to cover such a breadth of material was that they each had a central thesis which all of the information revolved around. This provided a framework that made the books hang together.

The World Until Yesterday lacks that framework. The organizing idea of this book is that traditional societies have something to teach us. They can teach us some things we may want to rediscover in our modern society, and they can remind us of ways that modern society has improved lives.

This is an interesting topic, but it's a weak organizing principle. As such, this book ends up feeling like a collection of mostly independent essays. Good essays, but without that coherence that pushed Diamond's other books from good to great. ( )